Long story long

How to describe myself? How to begin? Professionally or personally? So let’s start with P.

Already in kindergarten, I knew I wanted to be a cop or a cowboy. Like any little boy. However, as we grow so grows our dreams and plans for the future. Mine has changed. The policeman and the cowboy were out of the game. And anyway, who really knows what they want to do even as a teenager?
Few people. At the age of 15, a person decides where to go after primary school and in which direction to direct his life.
I had no direction then. At this time one alternates more careers in one’s life than one. Time is changing and we must too.
At that time, I reached for the computer field. The hours spent with Duke Nuke, Diablo and Age of Empires probably played a role.
Anyway, the computer has become an integral part of my life. High school is high school. 4 years of learning, testing, stressing, but also loitering, entertainment and some vices.
It really only gives a person knowledge of czech and math. The rest is smoked from the head the day after graduation. Something jumps back the moment a person enters the field. I got into the field right after high school, but I only lasted a few months. At least I found out, during that time, that the path of a programmer is probably not for me (and I’m not doing anything very different now :-)).
High school was followed by college. That was something else, more interesting and challenging. Although the disruption from learning was also enough, but in the end the first three years ran away like water and the first paper was at home. Over the next two years, more attractions came along and I succumbed.
Then began the computer “career”. I deliberately omit part-time jobs and student one-offs. It wasn’t a big deal anyway, if it was, I already have a villa, a yacht and a Maserati in the garage today.

2006
I started as a tester. I tested the developed desktop applications in .NET (C #) within the classic life cycle custom software development (examplary waterfall). I prepared test scenarios, implemented them and subsequently evaluated them.
Documentation went hand in hand, and soon end-user training was added.
What this position gave me: T-SQL, UML, SoapUI, ERD, VBScript, .NET, ITSM, analysis, XML

2009
Somehow, naturally, I got into the position of IT Support Specialist. I tested a fairly large application for government, I trained users, wrote documentation, and suddenly I see that I’m actually doing support. So I supported. In the future I wanted to move to the position of Business Analyst, so contact with end users was supposed to be a good start.
What this position gave me: T-SQL, UML, …., ITIL, L0, L1, L2, communication with customers, TFS, Jira, OnTime, service desk, XSLT, training people

2014
It was time for a change. It’s nice to support customers, but I haven’t wanted to do it my whole life. The analysis was already passed, I wanted something a little more technical. Hold preferences change over time.
I tried to look into the world of Oracle and its Serice Bus. I held on to it for a while, but it didn’t catch my heart.
And somehow I fell into the databases and it caught me. Sometimes the Oracle, but mainly Microsoft.
I became a Business Intelligence Specialist.
What this position gave me: surprisingly satisfaction, T-SQL, SSAS, SSIS, SSRS, MSSQL, ETL, ELT, Oracle, Datazen, PowerBI, star, snowflake, tabular ….

2020
That I would start betting? Risk? We will see. I replaced the world of “on premise” with “cloud”. From the administration of local SQL servers
I switched to managing Azure SQL servers. Instead of SSIS, I started drilling in Azure Data Factory and Azure Databricks. Instead of physical servers I started designing virtual servers. Instead of a text file with passwords KeyVault. Instead of local backup stores ADLS . And to top off it all, Microsoft DevOps, and that’s where things happen :-). LogicApps are just the icing on the cake.
What this position gives me: unlimited possibilities

What defines a person professionally is not what he has learned in the last year or two, but what he has collected / experienced / solved / not solved throughout his professional career.

This is the highest value of each of us, our experience. Our wins and losses, thanks to which we stand better, more prepared and wiser for each new challenge.


A teď trochu češtiny :-).

Jak se popsat? Profesně či osobně? Tak začneme na P.
Už ve školce jsem věděl, že chci být policista nebo kovboj. Tak jako každý malý kluk. S tím jak rosteme se však sny a plány do budoucnosti mění. Mé se měnily také. Policista a kovboj byli ze hry. Kdo v dospívání doopravdy ví co chce dělat?
Málokdo. V 15 letech se člověk rozhoduje kam po základní škole jít a jakým směrem nasměrovat svůj život.
Já tenkrát neměl směr žádný. Dnešní doba lidem jako jsem já přeje. Člověk vystřídá více kariér za život než jednu. Doba zrychluje a my musíme také.
Já tenkrát sáhnul po počítačovém oboru. Asi v tom hrály roli hodiny strávené u Duke Nukem, Diabla a Age of Empires.
Každopádně se počítač stal nedílnou součástí mého života. Střední je střední. 4 roky učení, zkoušení, stresování, ale i flákání, zábavy a nějakých těch neřestí.
Člověku dá doopravdy snad jen češtinu a matiku. Zbytek se den po maturitě vykouří z hlavy. Něco přecijen naskočí zpátky v momentě kdy se člověk dostane do oboru. Já se hne po střední do oboru dostal, ale vydržel jsem jen pár měsíců. Aspoň jsem za tu dobu zjistil, že dráha programátora asi není pro mě (a to přitom teď nedělám nic moc odlišného :-)).
Po škole střední následovala škola vysoká. To už bylo něco jiného, zajímavějšího a náročnějšího. Sice rušení od učení bylo také dost, ale nakonec první tři roky utekly jako voda a první papír byl doma. Během dalších dvou let přišlo lákadel víc a já podlehl.
Pak už začala počítačová “kariéra”. Schválně vynechávám brigády a studentské jednorázovky. Stejně nešlo o nic pořádného, pokud by šlo, tak už dneska mám vilu, jachtu a Maserati v garáži.

2006
Začínal jsem jako tester. Testoval jsem vyvíjené desktopové aplikace v .NET (C#) v rámci klasického životního cyklu vývoje softwaru na zakázku (příkladný vodopád). Připravoval jsem testovací scénáře, realizoval je a následně i vyhodnocoval.
Dokumentace v tom šla ruku v ruce a záhy přibylo i školení koncových uživatelů.
Co mi tato pozice dala: T-SQL, UML, SoapUI, ERD, VBScript, .NET, ITSM, analýza, XML

2009
Nějak přirozeně jsem se dostal k pozici IT Support Specialist. Testoval jsem docela velkou aplikaci pro státní správu, školil jsem uživatele, psal dokumentaci a najendou koukám, že vlastně dělám podporu. Tak jsem tedy podporoval. Do budoucna jsem chtěl přejít na pozici Business Analytika, tak kontakt s koncovými uživateli byl měl být dobrý začátek.
Co mi tato pozice dala: T-SQL, UML, …., ITIL, L0, L1, L2, komunikace se zákazníky, TFS, Jira, OnTime, service desk, XSLT

2014
Přišel čas na změnu. Podporovat zákazníky je sice pěkné, ale celý život jsem to dělat nechtěl. Analýza už byla pasé,
chtěl jsem něco trošku více techničtějšího. Hold preference se časem mění.
Zkoušel jsem nahlédnout do světa Oraclu a jeho Serice Bus. Chvilku jsem u toho vydržel, ale u srdce mě to nechytlo.
A nějak tak jsem spadnul mezi databáze a to mě chytlo. Občas ty oraclovské, ale hlavně microsoftí.
Stal se ze mě Business Intelligence Specialist.
Co mi tato pozice dala: kupodivu radost, T-SQL, SSAS, SSIS, SSRS, MSSQL, ETL, ELT, Oracle, Datazen, PowerBI, star, snowflake, tabular ….

2020
Že bych začal sázet? Riskovat? To se teprve uvidí. Svět “on premise” jsem vystřídal za “cloud”. Od správy lokálních SQL serverů jsem přeskočil na správu Azure SQL serverů. Namísto SSIS jsem se začal vrtat v Azure Data Factory a Azure Databricks. Namísto fyzických serverů to jsou virtuální servery. Namísto texťáku s hesly KeyVault. Namísto zálohových úložišť ADLS. A k tomu všemu Microsoft DevOps, a tam se teda dějou věci :-). LogicApps už jsou jen třešničkou na dortu.
Co mi tato pozice dává: neomezené možnosti

To co člověka profesně definuje není to co se naučil za poslední rok nebo dva, ale to co nasbíral / zažil / vyřešil / nevyřešil za celou svou profesní kariéru.

To je ta nejvyší deviza každého z nás, naše zkušenosti. Naše výhry i prohry, díky kterým se každé nové výzvě stavíme lepší, připravenější a moudřejší.